Také tomu nerozumíte? Zkusme si v tom udělat pořádek nejdřív laicky. Podrobněji Vám to ochotně vysvětlí každý sociální pracovník, který s Vámi bude jednat.
V principu odebírá klient, dlouhodobě ubytovaný v některém z pobytových zařízení, následující služby:
- Ubytování
- Stravování
- Ošetřovatelskou pečovatelskou službu
- Ošetřovatelskou zdravotní službu
- Aktivizační služby
- Použití kompenzačních pomůcek
- Fakultativní služby
1. Ubytování
je hrazeno ze starobního důchodu klienta, který je zasílán na účet pobytového zařízení. Z něj je ještě před platbou odečteno 15%, které tvoří něco jako „kapesné“. Tyto peníze musí být použity přesně podle pokynů klienta nebo jeho opatrovníka.
Ubytování je míněno jako základní služba – obvykle jde o dvoulůžkový pokoj, mechanicky polohované lůžko, erární ložní prádlo a základní nábytek – skříň, noční stolek. Zařízení nesmí účtovat příplatky za jednolůžkový pokoj nebo jeho nadstandardní vybavení. Proto je nabídka tak unifikovaná.
2. Stravování
Stravováním jsou míněna tři nutričně vyvážená jídla (snídaně, oběd, svačina, večeře), podávané buď v neupravené, rozmělněné nebo mixované podobě. Pitný režim zahrnuje dostatek tekutin po celý den formou pitné vody a neslazených čajů.
Ve většině Domovů mají vlastní kuchyni, aby mohli vyjít vstříc i dietářům.
Za ubytování a stravování smí Domovy účtovat maximálně 515 Kč/den. Pokud klient není v Domově přítomen (hospitalizace, návštěva doma), odečítají se mu od platby materiálové náklady na stravu. Ty má každý domov stanovené v ceníku. Ubytování a stravování se zúčtovává na konci měsíce podle skutečného stavu. Pokud důchod nedostačuje, účtuje zařízení rozdíl rodině nebo opatrovníkovi. Typická měsíční úhrada je tedy 30x515 Kč = 15.450 Kč.
2. Ošetřovatelská pečovatelská služba
Její základní rozsah je dán zákonem o sociálních službách. Je hrazena z příspěvku na péči. Z článku o příspěvku na péči už víte, že jeho vyřízení je otázkou 3 – 12 měsíců. Ve většině pobytových zařízeních účtují náklady na ošetřovatelskou péči po dobu, než je klientovi přiznán příspěvek na péči, jako fakultativní službu, kterou si klient hradí z vlastních zdrojů. Když/pokud je následně příspěvek přiznán, začíná se péče hradit z něj. A protože Úřad práce příspěvek proplácí zpětně až k datu, kdy o něj bylo požádáno, dochází následně k vyrovnání mezi plátcem a pobytovým zařízením. Některé neziskové organizace jsou díky dotačním titulům schopny přijmout i klienty, kteří příspěvek nemají, a péči poskytovat bezplatně až do jeho přidělení. Soukromá zařízení tuto možnost nenabízejí.
Z příspěvku na péči by mimo všech ošetřovatelů, kteří se o klienta starají, mělo být hrazeno i praní a žehlení ložního prádla, úklid a drobná údržba. A aktivizace, samozřejmě.
4. Ošetřovatelská zdravotní služba
Bývá čerpána podle indikace lékaře a hrazena zdravotní pojišťovnou. Samostatnou kapitolou jsou doplatky na léky. Tady to má každý Domov trochu jinak.
5. Aktivizační služby
Musí poskytovat každé zařízení pro seniory. Tyto služby poskytují pracovníci přímé obslužné péče a aktivizační pracovníci. Na vyúčtování je nenajdete. Jsou hrazeny z Příspěvku na péči (viz bod 2). Jejich seznam není taxativně vymezen.
6. Zdravotní a kompenzační pomůcky
Používají téměř všichni klienti, podle toho, co zrovna potřebují. Tam, kde pomůcku indikoval lékař, hradí její používání pojišťovna. V některých zařízeních účtují drobné poplatky za pronájem těch, které lékař nepředepsal, ale klient je využívá.
Fakultativní služby
Sem patří všechno ostatní, co nespadá pod zákonem stanovenou ošetřovatelskou péči nebo slovo Aktivizace.
Jsou to služby, které si klient nadiktuje a odebere dle vlastního uvážení. Typicky jde o kadeřníka nebo holiče, pedikúru, masáže, wellnes, výlety atp.
Všechny fakultativní služby hradí Domov a klientovi nebo jeho opatrovníkovi jsou zúčtovávány měsíčně zpětně.
Do této kategorie patří i nákupy cigaret, sladkostí, hygienických potřeb, rukavice pro ošetřovatele atp. V některých zařízeních mají interní kavárnu, někde roznášejí občerstvení přímo na pokoje. Někde tato možnost vůbec není a klienti se musí spolehnout na to, co jim přinesou rodinní příslušníci nebo přátelé.
Patří sem i řada nočních můr poskytovatelů sociálních služeb – například způsob, jakým přeúčtovat rozhlasové a televizní poplatky, je administrativně tak náročný, že ho většina zařízení prostě za klienty platí dobrovolně sama. A to není jediný podobný náklad.
Jaká je realita
Celková průměrná výše platby je tedy cca 20.200 Kč.
Průměrné měsíční náklady na lůžko se v České republice pohybují mezi 28 – 35.000 Kč.
Kde se bere takový rozptyl? Výši nákladů definuje to, jak velké zařízení je (úspory z rozsahu), jaké má vybavení, kolik služeb poskytuje … a jak dobrý ekonom ho řídí. Vstupní náklady neustále rostou, a to nejen o inflaci. V posledních letech byly několikrát navýšeny platy zdravotních sester, ošetřovatelů, pomocného personálu. Částka, kterou smějí Domovy od klientů za poskytnuté služby čerpat, se ale v posledních 10 letech zvýšila jen dvakrát a jen zcela minimálně.
Jak se řeší finanční propast
V současné době je systém plateb za poskytnuté služby nastaven tak, že mezi různými typy provozovatelů domovů nemá být z hlediska financí žádný rozdíl. Všem tedy nezbývá nic jiného, než hledat finanční zdroje jinde. Zařízení, zřizovaná Krajem nebo Městem, rozdíl ve finančních prostředcích mohou částečně řešit pomocí dotačních programů. Soukromá zařízení takovou možnost nemají.
Obvyklé dotační zdroje jsou ale i tak omezené, a tak řada Domovů bez ohledů na svého zřizovatele hledá donátory kdekoliv, i mezi menšími subjekty, často rodinami klientů. Tak, aby si mohli dovolit dostatek personálu, obnovu zařízení a třeba i lepší aktivizaci.
