Opatrovníka stanovuje seniorovi soud. Činí tak v případě, že hrozí, že si senior může způsobit újmu právním jednáním, jehož důsledky není schopen domyslet nebo zcela pochopit (nejčastěji z důvodu duševní poruchy nebo nemoci). Ještě předtím, než se k opatrovnictví přistoupí, zvažují se jiné možnosti (nápomoc při rozhodování, zastupování členem domácnosti). K jmenování opatrovníka není třeba současně opatrovance zbavovat svéprávnosti. Cílem je chránit, ne omezovat v tom, v čem je dotyčný soběstačný.
Jak soud vybírá opatrovníka?
Při výběru opatrovníka soud primárně přihlíží k přáním a potřebám opatrovance. Prioritu má osoba, kterou navrhl sám opatrovanec pomocí předběžného prohlášení - za předpokladu, že splňuje zákonný požadavek „způsobilosti“.
Pokud předběžné prohlášení neexistuje, soud se opatrovance doptává v rámci řízení o opatrovnictví.
Opatrovníkem jmenuje soud zpravidla osobu blízkou, nebo jinou osobu, která osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna. Pokud takovou osobu opatrovanec nemá, může soud jmenovat veřejného opatrovníka (obec).
Pokud je naopak k dispozici více osob, je více než vhodné, aby se už před řízením domluvily na režimu, který bude v souladu se zákonem a zároveň v souladu se zájmy zájmu opatrovance (na to soud dbá prioritně).
Osoba, která se má stát opatrovníkem, s tím musí vyslovit souhlas. Soud nemůže nikoho nutit, aby opatrovnictví vykonával. Jediný, kdo opatrovnictví přijmout musí, je obec (§ 471 odst. 3 OZ).
Opatrovníkem nemůže být osoba, nezpůsobilá právně jednat (osoba omezená ve svéprávnosti), ani osoba, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy opatrovance. Nemůže to být ani poskytovatel pobytových sociálních služeb, ani jeho zaměstnanci.
Může mít osoba více opatrovníků?
Obecně platí, že osoba může mít pouze jednoho opatrovníka. Důvodem je snaha o předejití zbytečným komplikacím. Výjimkou je správa jmění opatrovance, kterou může v případě potřeby – např. s ohledem na rozsah spravovaného jmění – vykonávat více opatrovníků (§ 464 odst. 1 NOZ). Má-li osoba jak klasického opatrovníka, tak zvláštního opatrovníka pro správu jmění, jedná jménem opatrovance před soudem výlučně klasický opatrovník, a to i v záležitostech spravovaného jmění. To bude platit i pro jednání před ostatními orgány veřejné moci.
Co opatrovník dělá?
Opatrovník zastupuje opatrovance pouze v záležitostech, k nimž není opatrovanec způsobilý. K povinnostem opatrovníka patří udržovat s opatrovancem vhodným způsobem a v potřebném rozsahu pravidelné spojení, projevovat o opatrovance skutečný zájem dbát o jeho zdravotní stav a starat se o naplnění jeho práv a chránit jeho zájmy (§ 466 odst. 1 OZ).
Opatrovník nesmí za opatrovance jednat v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských povinností a práv, jakož i pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání (nesmí tedy např. uzavřít manželství, pořídit jeho jménem závěť, dovětky, uzavírat dědickou smlouvu nebo vydědit potomka).
Při správě jmění opatrovance je třeba rozlišovat mezi běžnými a neběžnými záležitostmi. Běžné záležitosti zahrnují např. placení inkasa, pojistného, daní, přijímání výtěžku z majetku – např. nájemné, úroky atd. K takovým jednáním opatrovník souhlas soudu nepotřebuje. Naopak záležitosti, které takovou běžnou správu jmění přesahují, budou platné jen tehdy, budou-li schváleny soudem (§ 461 odst. 1 OZ).
Co opatrovník nesmí bez souhlasu soudu
Občanský zákoník to definuje velmi přesně:
a) zavázat opatrovance k plnění některému z členů opatrovnické rady nebo osoby tomuto členu blízké,
b) nabýt pro opatrovance nemovitou věc nebo podíl na ní, ani opatrovancovu nemovitou věc nebo podíl na ní zcizit či zatížit,
c) nabýt pro opatrovance obchodní závod, podíl na obchodním závodu nebo podíl na právnické osobě, ani tento majetek zcizit nebo zatížit; to neplatí, jedná-li se o nabytí účastnických nebo podobných cenných papírů zajišťujících bezpečný výnos,
d) uzavřít za opatrovance smlouvu zavazující ho k trvajícímu nebo opakovanému plnění na dobu delší než tři roky,
e) odmítnout dědictví nebo jiné plnění z pozůstalosti, nebo
f) zavázat opatrovance k bezúplatnému plnění jiné osobě, ledaže se jedná o dar poskytnutý k obvyklé příležitosti podle zásad slušnosti v přiměřeném rozsahu a opatrovanec je schopen úsudku a projevil s darem souhlas.
Nesmí také bez souhlasu soudu nakládat s majetkem opatrovance, jedná-li se o:
a) nabytí nebo zcizení majetku v hodnotě převyšující částku odpovídající pětisetnásobku životního minima jednotlivce,
b) nabytí nebo zcizení majetku převyšující jednu polovinu opatrovancova majetku, ledaže tato polovina představuje hodnotu jen nepatrnou a nejedná se o věc, která je pro opatrovance věcí zvláštní obliby, nebo
c) přijetí nebo poskytnutí půjčky, úvěru nebo jistoty v hodnotách uvedených pod písmenem a) nebo b).
Soudu si musí před rozhodnutím o schválení či neschválení uvedených právních jednání vyžádat stanovisko opatrovnické rady, pokud byla zřízena.
Co když se opatrovanec a opatrovník neshodnou?
Vždy je nejpodstatnější to, chce opatrovanec. Opatrovník ale za každou cenu nemusí respektovat přání a vůli opatrovance. Pokud má vážné důvody, proč ji respektovat nemůže (mohlo by to ohrozit život nebo zdraví nebo majetkové poměry opatrovance).
Pokud dojde k vážnému střetu vůle opatrovníka a opatrovance, je vždy na místě tuto situaci vyhodnotit podle závažnosti, popř. se obrátit na opatrovnický soud, který buď sám rozhodne, nebo jmenuje tzv. kolizního opatrovníka (§ 460 OZ).
Co se stane, když opatrovník zemře?
Smrtí opatrovníka nebo jeho odvoláním opatrovnictví nezaniká, a dokud soud nejmenuje nového opatrovníka, přechází automaticky na veřejného opatrovníka, tj. na obec (§ 468 OZ). Toto opatrovnictví vzniká přímo ze zákona, nevyžaduje se žádné rozhodnutí.
